King Crimson

King Crimson
King Crimson v roce 2018
Základní informace
Původ	Velká Británie
Žánry	progresivní rock, jazz fusion, experimentální rock
Aktivní roky	1969–1974 1981–1984 1994–2009 2013–2021
Vydavatelé	Island Records, Warner Bros. Records, Virgin Records, Discipline Global Mobile
Příbuzná témata	Giles, Giles, and Fripp, ProjeKcts, Fripp & Eno, 21st Century Schizoid Band, McDonald and Giles
Web	http://www.dgmlive.com/
Dřívější členové
Robert Fripp, Greg Lake, Michael Giles, Peter Giles, Ian McDonald, Peter Sinfield, Mel Collins, Gordon Haskell, Andy McCulloch, Boz Burrell, Ian Wallace, John Wetton, Jamie Muir, Bill Bruford, David Cross, Richard Palmer-James, Trey Gunn, Adrian Belew, Bill Rieflin, Tony Levin, Pat Mastelotto, Gavin Harrison, Mel Collins, Jakko Jakszyk, Jeremy Stacey
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

King Crimson byla britská rocková skupina založená v roce 1968 kytaristou Robertem Frippem a bubeníkem Michaelem Gilesem. Běžně bývá zařazována mezi zakládající skupiny progresivního rocku, v její tvorbě se mísí vlivy nejrůznějších hudebních stylů jako jsou jazz, vážná a experimentální hudba, psychedelický rock, heavy metal, nová vlna, hard rock, gamelan, folk, electronica a drum and bass. Původně britskou skupinu tvořil od roku 1981 mix hudebníků ze Spojeného království a Spojených států amerických.

Ačkoliv se skupina příliš neprosadila v komerčním slova smyslu (rádia či videoklipy), vytvořila si kultovní pověst.^[1] Její debutové album In the Court of the Crimson King je vnímáno jako jeden z milníků vývoje progresivního rocku, zatímco pozdější tvorba, která často procházela tehdy neobvyklými hudebními teritorii, měla vliv na mnoho současných hudebníků. Obsazení v kapele se v průběhu její existence výrazně měnilo, celkem se zde vystřídalo 22 hudebníků a dva textaři, kteří byli plnohodnotnými členy skupiny. Situace se stabilizovala v roce 1981, kdy se frontmanem King Crimson stal Adrian Belew, který v kapele vydržel do roku 2013. Poslední sestavy, které koncertovaly od roku 2014, čítaly sedm až osm hráčů. S koncem roku 2021 ukončila skupina svoji činnost.

Dnes je raná tvorba King Crimson srovnávána s kompozičními strukturami jazzových inovátorů jako Charles Mingus a John McLaughlin. Začátek 70. let 20. století byl pro skupinu nejméně stabilním obdobím s mnoha personálními změnami a rozdíly mezi studiovým a koncertním stylem, kdy kapela objevovala prvky jazzu, funku a komorní vážné hudby. Před polovinou 70. let ve skupině, která se rozpadla roku 1974, vznikla stálejší sestava hudebníků, jež si vytvořila improvizační hard rockový „sound“. King Crimson obnovení na tři roky v roce 1981 hráli hudbu ovlivněnou novou vlnou a gamelanem. Po posledním reunionu, který proběhl v roce 1994, začala skupina tvořit muziku s prvky své tvorby ze 70. a 80. let, novinkou je zde ale vliv současných hudebních žánrů jako jsou industriální rock a grunge. Úsilí kapely přimíchávat další prvky do své hudby pokračovalo i na začátku 21. století s použitím moderních nástrojů včetně rytmických smyček ve stylu drum and bass a značného využití MIDI a kytarových syntezátorů.

Jediným stálým členem během celé historie skupiny je Robert Fripp, který tak působí de facto jako její lídr. On sám uvedl, že původně nikdy nezamýšlel stát se vedoucím King Crimson.^[2] Nicméně od druhého alba silně ovlivňuje hudební i kompoziční styl skupiny a kvůli tomu někteří členové kapelu opustili. Taková kreativní frustrace se projevila např. u Iana McDonalda, Gordona Haskella a Mela Collinse. Trey Gunn, který působil v kapele mezi roky 1994 a 2003, prohlásil, že „King Crimson je Robertova vize“.^[3]